Buff Epic trail - světový šampionát

    Na tento běžecký svátek jsem se hodně těšil a vlastně to byl i můj vrchol sezony, mistrovství světa pořádá mezinárodní skyrunningová federace (ISF) je jednou za dva roky a Buff Epic byl dle mého tratí hodnou MS. Trat 106km a +8000m převýšení hovoří jasně.

Jakožto normálně pracující běloch s běžnou porcí dovolené, kterou šetřím jak můžu, tak odlétáme ve  do Španělska až ve čtvrtek ráno. Což nebyl dle mého až tak dobrý tah, ale co už, cestujeme tedy celý den a na místo se dostáváme až v podvečer. Připojujeme se ke zbytku reprezentace, ubytovaní máme všichni společně, což je super aspon na chvíli jsme taková malá česká běžecká rodina.

V pátek se jdeme s ostatními proběhnout do Barruery a podpořit Macka a Ondru na VK, oběd, odpočinek, k večeru ješte brífink k závodu a poslední přípravy před závodem. Povinné výbavy bylo jak na expedici do himalájí takže batoh pěkně napěchovaný- no paráda. Jen sme debatovali o tom zda bude mít i tu povinnou výbavu elita- no samo že jich spousta neměla, skrátka opět dvojí metr..
Start závodu v sobotu v 6:00, takže to znamená vstávat po čtvrté hodině ranní, vydatná snídaně pohanková kaše s kupou ovoce, sbalit se a alou do Barruery kde dojedeme pohodlně autem. Před samotným startem ještě kontrola povinné výbavy. Hlavně chtějí vidět waterproof kalhoty, těmi nedisponuju ale doma jsem se připravil a nášivka Goretex na šustkách vše dokonale maskuje a borec říká excelent :-) yes. Takže pozitivně naladěni jdeme na to v šest to celé vypukne povinné kolečko městečkem a valíme do hor, první kilometry po šotolince kolem řeky utíkají docela rychle, tempo medium plus plus, vbíháme do vesnice kde jsme ubytovaní a začíná

první 1300m stoupání do sedla Coll de Senet, závodní pole se začíná dost trhat, nahoře fučí a je docela chladno -ideál, terén se mění v travky a stezku plnou kravských lejn, vyhýbám se jak můžu, v sedle občerstvovačka a následuje dlouhý seběh docela si ho užívám, dole probíháme městěčkem lidé povzbuzují tak jak je v zahraničí zvykem, a následuje dlouhá táhlá šotolinka, sbíhám pár lidí a  na první větší občerstvovačku na Refugi Conangles dorážíme docela rychle,  dávam meloun a pomeranč doplním vodu a mažu dál, opět šotolina a dostáváme se konečne do hor, stezka plná kamenů a plno skalek kolem v horních partiích se drží mlha, běží se příjemně, potkávám Lukáše, který fotí na trati- snímky jsou od něj profi!! kamenité stoupání nás vede do sedla opět mnoho lidí co povzbuzují nechápu kdese jich tu tolik vzalo, to je někdy k nezaplacení a vždy to nakopne hold Španelé jsou jinde. Bežíme kolem jezer krajina je báječná sice mlha toho hodně schovává ale i tak paráda, terén je čím dál težší mnoho šutrů velkých či volných a je třeba si dávat pozor na každý krok, hodně se to klikatí a začínám sbíhat dolů kde po stezce teče potok a v botách už to pěkně čvachtá, do toho to jěště okoření vysoká tráva co vše schová. Běžíme skupinka asi čtyř, dva se trhají a v seběhu utíkají, v tomto jsem asi trochu opatrný nechci to valit hlava nehlava, trail končí a následuje šotolinová cesta. To už je jiná, valím si své a ty dva dobíhám a na občerstvovačku jsem před nimi, to už je 36 km a opět táhlé dlouhé stopání, hodně se dá běžet tak občas použiju i hůlky at se trošku pošetřím, sbíhám další odpadlíky někteří jsou dost papá, to mě baví, vidím někoho před sebou a mám ho jako kořist a chut ho doběhnout, prohodit pár slov mazat dále, to je moje taktika. Opět se terén mění do jednoho velkého kamenolomu to mě baví technické, prudké, občas i kluzké pasáže, které si užívám.

Začíná být docela chladno a to mi vyhovuje,přehoupnu se přes sedlo bežím dolů všude spousta volného kamení a nechci se tu natáhnout a další obět přede mnou. Dobíhám ho těsně na konci kopce, následuje prudký seběh ve vysoké trávě, boty opět čvachtají pár kouzavých pohybů a jsme dole na cestě kousek na občerstvovačku a zase do toho kameniva, ještě že jsem z těch Tater zvyklý, je to pořád nahoru dolů o zábavu postaráno, skaču z kamene na kámen přeskakuji je bavím se, mlha všude kolem a lehce prší, a hle další občerstvovačka na Refugi Saboredo je tu, dám rychlou polívku ta mě zahřeje a valím zpátky do mlhy, asi je to tu fakt pěkné ale nejde toho moc vidět i tak není čas se kochat. Vbíhám do Národního parku St. Maurici kde se musí zakrýt číslo, tak dávám přes sebe bundu a užívám si seběh, hodně těžký seběh, dole je desítky jezer opravdu nádhera, otáčím se za mnou nikoho nevidím ani přede mnou ne, kameny končí a následuje opět šotolina a zástupy kochajících se turistů, do Espotu je to ješte daleko, nespomaluji, cesta je nekonečná, lidi spousta a konečne změna a vbíhám do lesa na parádní měkký trail, začína mi být vedro, že já blbec si dával přes sebe tu bundu už se těšim až bude konec parku, dočkávám se po dvou kilometrech a jsem za to rád, bundu pakuju do batohu a valím směr Espot na 68km.
Po dvaceti minutách tam dorážím beru svůj bag co jsem tam poslal, boty neměním, beru gely, a vodíkové vody, rychlá polívka a vstříc největšímu stoupání závodu. Na devítí kilometrech se nastopá 1700m což je ukrutný kopec, co jde běžím-spíš nebežím, závěrečné stoupání je pěkný očistec, občas si odfrknu opřený v hůlkách, na kopci se rozližím se kde to asi povede, nekonečných kopců svšude kolem, ale jde to, prudkým, opradu prudkým seběhem zase dolů k jezeru, mezi kameny schovaná občerstvovačka, dám pár chipsů a zase stoupám do kopce. Druhá polovina závodu je dost jiná než ta první, slunce svítí, počasí o něčem jiném, neskutečné panoramata, terén není tak težký a dobře se běží, sice někdy křivim hubu, ale to už k tomu patří. Seběhy se dají valit, teda asopn v rámci možností, přes dlouhé louky se dostávám na poslední jídlo na Estany Gento 83km, beru bagetu se šunkou dám trochu koly a rychle dál.

Po kamenitém trailu obíháme údolí opět na mě jukne Lukáš s fotákem, přeje hodně štestí a do cíle už jen dvacet kiláků ale jakých, opět stoupáme do sedla sbíhám japonce ten nevypadá moc dobře, ale ty dva co jsou přede mnou ne a ne předběhnout..v seběhu mi utečou a v kopci je zas doženu takže nalej vylej, po dlouhém seběhu do ůdolí záčíná poslední táhlé stopání stezka se vlní nízkou trávou jak na zahrádce to je balzám na nohy závěr opět kameny a prudké stoupání, zato v posledním a to cca 12km seběhu je o kameny a srandu postaráno. Nejde říct, že bych to pral ale běžím svižně, stejně mi pořád připadá, že jsem pomalý, teda není to ono. Slunce zapadající za obzor začíná kreslit nádhernou scenérii barev-nádhera, přibíhám do Taulu kde se probíhá snad celým městem lidi na zahrádkách u pivka fandí i pár fanoušků se zvonci.. díky vám za to ..do cíle to uteklo jak voda, celou dobu jsem netušil kolikátý jsem, ale nějak tak jsem tušil. Takže nakonec beru 18.místo, k výkonu bych měl výhrady nebylo to značka ideál, sice jsem žádnou mega krizi neměl, běželo se mi dobře a dobře je za tři!!! :-)..ale i tak být v TOP 20 je super..Před závodem jsem chtěl být v cíli ještě za světla a to se povedlo, dále bodovat pro český tým se taky povedlo a udělat dobré jméno Beskydské buňce to byla samozdřejmost, vlastně si nemám na co stěžovat..:-)

To co předvedl Zdenda Křížů je výsledek uplně mega, vybojovat 5.místo!!! prostě na tu špici patří a ješte určitě letos pár takových výsledků předvede..V celkovém bodování týmu jsme neuvěřitelně obsadili 2.místo a ted mě mrzí že jsme nemohli být při vyhlášení u toho a bylo někde v letadle.

 
Závod jsem odběhl v Adidas XT Boost a  skvělá věc je obepnutí kotníku = žádné kamínky v botách a noha byla jako v bavlnce v takovém terénu co tu byl, kratasy Split short dobře luftovaly a nově jsem použil kompresy na stehna a lýtka od SLS3, za které jsem byl v nejednu chvilí rád, skvěle obepínaly nohy a neměl jsem je tak dobité. Na takový typ závodu ideál. Gely jsem použil od PowerBaru -asi jen pět, pro mě je důležitá vodíková voda hlavně v druhé části závodu kde mám svaly zase o něco svěží.

Velký dík všem kteří mi na dálku fandili a podporovali.

80km du Mont Blanc, něco pro fajnšmejkry

Před samotným závodem jsem chtěl jěště něco potrénovat a nasát ještě trošku řídkého vzduchu, takže plán byl jasný- být v Chamonix už s týdenním předstihem. Každá sranda něco stojí a do kapsy mám stále hloub tak jsem to pojal jako "lowcost" a proto jedu v pátek po práci z Brna busem do St. Gallenu, kde mě vyzvedává brácha.

Berem jeho trasnpotéra upraveného na obytnák, naperem tam jeho kola at může taky trénovat a míříme směr Chamonix..
Ale ted k samotnému závodu 80km du Mont Blanc jsem měl dlouhou dobu v hledáčku a na závod jsem se dost těšil. Organizátoři byli nuceni změnit krapítek trasu kvůli množství sněhu nad 2400 metrů ale i tak to bylo dost výžívné a těžké.
Samotný start je néé v sobotu, ale v pátek!! ve 4:00 ráno jako proč ne, v noci takřka nespím a pořád se převaluju takže to je spánek- nespánek. I přesto, že start tak brzy tak to docela pěkně v centru žije, stovky běžců jak kobylky mířící ke startu. Mám docela dost času takže se protahuju, kontroluju batoh, vše je tam kde má být, cucám vodíkovou vodu abych se dostal více dopředu přeskakuji bariery a jdu do druhé řady mezi ty francouzské rychlíky, jsou tu všichni co tu maj být jsem tu i já takže dobrý :-).. Moderátor mimochodem největší šoumen, co tu před čtvrtou ráno předvádí klobouk dolů, děláme mexickou vlnu, a za chvíli ....odstartováno.. nikdo se s tím nemazlí a rychlým tempem probíháme ulicemi ranního

Chamonix a nevěřím kolik je tak brzy ráno lidí kolem a fandí co to jde..po dvou kilometrech se dostáváme do prvního stoupání, které má +1500m až na La Brévent, beží se mi dobře akorát už po ránu je vedro jak cyp, trhá se to jdu si svoje tempo, at to nepřepálím což k tomu dost svádí, předbíhám pár lidí, do kopca se mi jde hodně dobře, ubíhá to rychle a jsem skoro na hoře kouknu na Mont Blanc a ten už se začíná barvit do oražnova jak vychází slunce, nádhera, ale musím čučet pod nohy a ne se kochat všude samý šutr a nechci si tady ustlat hned na začátku, dostáváme se na sněhová pole- pěkný chládek, vrchol Le Bréventu před námi a v dáli už pomalu vychází slunce, výhledy neskutečné není čas se kochat ale prát to tam, začíná seběh po sněhu kloužu ze strany na stranu a teším se až to skončí, moc mě to na tom sněhu nebaví, dorážím na první občerstvovačku hltnu koly, dám banán a fičím dál.

Dlouhá šotolinová cesta, pak se odbočuje na  trail -neskutečně hezký trail, který si hodně užívám, všude samý šutr ..dobíhám další bežce zase jiní dobíhají mě a mě se zdá, že bežíme pořád do kopce..nezdá se mi to ale je to tak, běžíme skupinka asi pěti a tempo je příjemné, hop skok přes potok, občas zase šutroviště, a dostáváme se na vrchol cca 2115m a začíname sbíhat směr Buet na další občerstvovačku, v seběhu mi utíkají, joo hold to tu maj naběhaný ani se nedivím, seběh je jak v kamenolomu prudký, težký, kamenitý, ale co jedu si své..baví mě to tisíc výškových a ualá jsem dole přebíhám cestu a těším se na další občerstvovačku kde bude brašule, běžíme kolem potoka a pomalu sbíhám ty co mi utekli v seběhu -to beru, v Buetu už mega lidí fandí řvou atmosféra jak ma být, najdu bráchu ten říká že právě přije!!dává si načas, rychle beru gely, vodu vodíkovou, a mažu dál, ted mě čeká další kopec  nahoru a dolů a pak zase hore na přehradu Emosson, do kopce běžím když se dá citím se stále dobře začíná být už pěkné vedro, v botech to čvachtá protože pořád probíhám bahnem a přes potoky, nad hranicí lesa opět výhledy letí to jako blázen jsem nahoře a opět dolů seběh si užívám už to není taková vražda jako předtím takže si trošku pustím z kopýtka sbíhám dalšího, osvěžuju se v potoce a nabírám vodu, musím pít nebo v tom vedru bych jinak padl..dostávám se dolů a opět nahoru jak na houpačce, terén začíná zase přiostřovat a kamenů opět přibývat, to už stoupáme k přehradě před sebou vidím další závodníky, snažím se trochu přidat ale slunce pálí ostošest, opět využívám potůčku k osvěžení dávam gel a se zakloněnou hlavou vidím přehradu nad námi no pěknej kopec ale co s chutí do toho a půl je hotovo. Předbíhám nějakého Hoka týpka ten je papa a evidentně se trápí, a hle přehrada je tady a trailem k cestě a běžíme po cestě nahoře v dáli je občerstvovačka ..Brácha mi tu hlásí hele seš jedenáctý, doplnuju gely, vodu, beru balíček s umešvestkama a chimpazee bonbonkama- díky Zdendo.

.ještě sundávám kompresky na stehnech, které jsem si rozhodl vzit aspon na půlku závdu- pak bych se asi uvařil, potřebuju luftovat..tak jo a Bracha ješte řve drž to.. tak jako že jo jedeme dál terén opět technický kamenítý a hoodně dlouhý seběh po těžkém trailu kde jsou místy i řetězy nebo natažené fixní lana no nevadí mi to jen takový terén vítam- tady jsem doma, místy je to exponované a udělat tu nějakou chybu tak by asi člověk dopadl špatně..seběh si užívám. dostávám se dolů do vesnice Chatelard konrola povinné výbavy a směle se zakusuju do dalšího kopce opět
nějakých 1200m výškových, za sebou slyším jak cinkají hůlky o kameny ale nějak se tím nerozptyluju  v polovině je občerstvení s vodu a nějaké ovoce, beru pomeranče a nějaký citron a valím dál ted se dá běžet tak bežím šotolinová cesta a stále stoupám a stoupám odbočka na trail který míří až na horu kdesi sjezdovkám zdá se být nekonečný, co jde bežím a pak už nebežím začíná to být prudké, na sněhových polích se chladím sněhem a co nevidět na mě už vykukují borci se čtečkou na čip jako kontrola. Pode mnou se rozprostírá údolí se sjezdovkama a v dáli opět vidím Blanc asi ..dolů to pouštím odvážně trail bez kamenu s klopenkama a v duchu se vracím do let kdy jsem jezdil sjezdy a do klopenek se opírám a výbíhám si je..no paráda..valím to valím..líde povzbuyují "ale" "ale" "kuraž" a mě to baví, baví mě to čím dál tím víc peru to dolů, začínají kameny ale i tak na to prdím a valím čistý knedlík jak to jen jde, sbíhám dalšího, nějaký Salamoňák asi místní, dole vidím Le Tour,

další občerstvovačka už se  těším až doplním štávu a hlavně promočené boty.. jsme dole, brácha mi háže studený ručník za krk to je úleva aspon na chvili, dobíham na občerstvovačku, měním boty  XTčka za Raveny- a jsem zase v suchu..pecka. hltám studenou vodu, leju si ji na hlavu, a kolem mě se prožene Caroline Chaverot první baba- no ty kokos, je rychlá..tak valím taky at ji ještě chytím, není čas strácet čas, traverz pod kopcem hore dole k poslednímu těžkému stoupání dá se běžet, vedro je spalující, dnes nějakých 33 stupnu, co půl hodinu se musím osvěžit v potoce jinak to nejde, nejsem Pepr co s v takovém počasí rochní..po pár km se dostávám na předposlední občerstvovačku v Les Bois, ta je celkem rychlá, sedí tam Sebastian Chaigneau a nevypadá moc v oukleji, legenda, kterou jsem si dovolil přeběhnout..a mažu do posledního kopce, zpočátku pěkně z ostra nechci si nechat vzít to co jsem vybojoval, trail se kroutí pod Petit Dru snem všech horolezců a obdivuju jeho monumentálnost-snad jednou..Držím tempo, hlava se mi vaří, žádný stín a bere to za své přichází první krizovka , trošku se motám, jdu, spíš se vleču, předbíhá mě týpek, no tak běž ja su rád že su rád, voda už žádná a na Montevers je to ještě 300 výškových, žaludek je rozbouřený, gelu se straním, nebo by asi vyletěl...hmm stejně- davám gel a ono olala jak energizer a jsem spátky ve hře, to by bylo aby nebylo..Monteverz je tady, rychlé občerstvení a ted traverz na Plan de L Aigulie a to hoodně dlouhý traverz v technickém terénu a na slunku, týpka vidím před sebou a pomalu ho dobíhám, a to už začíná seběh dolů do Chamonix po pár stech metrech ho předběhnu, docela bere ty seběhy s respektem, ale to já ne, valím dolů jak mi je libo a užívám si to, milion serpentýn, Chamonix je nadohled, ale pořád nic, slyším ze křik komentátora v cíli, těším se na pivko, hlavně se někde nenatáhnout a valit, valit to..nohy jsou v oukleji, serpentýnu za serpentýnou se přibližuji dolů a konečně sbíhám na parkál a směr cíl, kdosi hlásí "siks minyts to finiš" ok, vbíhám do města lidé fandí, v ulicích, v barech na zahrádkách to je nezapomenutelný pocit až mě mrazí v zádech..tyy volee je to tam, fakt zážitek..probíhám cílem a je z toho 7.místo v čase 11:46:31, radost neskutečná..v cíli se mě ptají na pár věcí, říkám že přijedu zas a že jako dobrý a mizím do stínku kde si musím na chvili lehnout a odpočinout..no a to vyhlášení a být tam na podiu to už je skoro sen..:-)

Garminy nakonec ukázaly 88km a 5700m převýšení což se docela od udávaných informaci lišilo, těch pár km naavíc přece jen není na škodu.

A co jsem použil za vybavení? Samozdřejmě že Adidas jak jinak, lehoučké triko Adizero Short Sleeve, které pefektně luftovalo, kratasy Splitshort-maratonky, boty na začátek Adizero XT, které jsem ke konci  měnil za Raven Boost, brýle jsem měl peckovní Adidas Kumacross s trailovými skly. Hůlky skládací od Black Diamond. Stehenní kompres SLS3 na začátku. Co se výživy týče tak jsem si dal celkem pět vodíkových vod IQAqua a gely od PowerBaru.
Ke konci musím poděkovat mým sponzorům Adidas a Iqaqua a super dík bráchovi za support a týdenní kempík v jeho busu, luxus. A taky všem co mi na dálku drželi palce a podporovali..
Takže díky čau!!!

Čtyři Lysé stačí drahoušku aneb L4L

     Rok utekl jak voda a start L4L je tady, jako vždy se zde sešla slušná sestavička a o zábavu bude postaráno. Vymetená obloha slibuje pěkné počasí, říkám si že by třeba někdy v půlce mohlo začít bouřit a pršet to by bylo značka ideál..Tááákže odstartováno přesně v sedm a pěkně z ostra sjezdovkou hore, první nikdo jiný než Zdenda a pak za ním celá smečka místních Beskydských vlků, nohama smýváme ranní rosu a není to pravé ořechové a nahoře už pěkně čvachtám no pěkně..míříme směr Grůň a pak dále na Visalaje, kde se točíme směr první Lysá. Je nás pořádná grupa všichni víceméně na stejné vlně, Filip Šilar, Mara, Vita a Standa. Zdenda nám už od startu ukazuje záda ale, po chvíli ho ale opět potkáváme, protože si to už  šinul směr cíl :-) mává a běží k nám a že „Kucííí já blbě odbočil“. Stoupáme směr Lysá, tempo přiměřené, mírně se to trhá.

Docela to utíká už jsme na sjezdovce pod Lysou, nahoře pár fanoušků povzbuzuje, na občerstvovačce beru láhve s pitím a mažu si to dolů do druhého lístku směr Krásná, Filip nasadí neskutečné tempo v seběhu a mizí nám z dohledu, běžím dolů spolu s Víťou za náma je Mára a další. Docela si to svištíme žádné flákání na Krásné jsme docela rychle, dole dobíháme Filipa a to jěště vidíme toho opičáka v bílém dresu :-) 500m před náma-zase bloudil.., to už ale naposled..do kopce jdeme svižně, kecáme, když to jde běžíme, další Lysá se blíží a už se těším na nějaký meloun nebo něco štavnatého..Filip mírně utíká pořád se s Vítou držíme jeden druhého až na Lysou..Víta cosi říká pod vousy „není kam se hnát“..no uvidíme..občerstovačka rychlá a valím dolů na Mazák, první turisti se už trousí na horu pár jich houkne cosi jako „to je nějaky zavod nebo co ??“ docela mě zlobí promočené nohy z ranní sjezdovky a nemůžu to pořádně pustit jak je zvykem, takže utíkám, kličkuji mezi turisty, davám gel a asfalt do Mazáku je tady, střelba dolů a jak na houpačce opět nahoru, toto letí to není možné, hodinky nemám takže, mě nemá co rozptylovat, běžím traverzem ke žluté přede mnou nikdo za mnou nikdo, dobrý...

stáčím to doleva na žlutou kontorluji stav otáčím se, vidím  mihnout se něco červeného, jojo Mara je mi v patách no pěkně, začínají mě jaksi tahat nohy co to asi bude, no to snad ne kurnik to sem tak potřeboval, za chvíli se dostavují mírné křeče do lýtek to i přes to že od začátku dávam poctivě Anticrampy a magnézko.. no hold někdy to přijít muselo, a od této chvíle to je tak že jsou nejsou, jsou, nejsou..nemůžu běžet jak bych chtěl a nějak s tím nestresuju snažím se jak jen to jde, nahoře zas doplním a bude to ok..docela to letí, protijdoucí hlasí na druhého dvě minuty-ok, Mára někde za mnou, myslim jen na ty nohy ksakru,  vrch se blíží, pár serpentýn, vidím Bezručku, asfalt, běžím, objevuje se Balcy „co chceš? co mám nachystat?“ a zas mizí- best support, občerstovačka jak ve formuli jedna na tu máš to a tady to a „per to draku“ ok..Malý Matoš fandí „Tato bež“ :-)
...tak jo jestli se tomu dá říkat běh, a s chutí do posledního lístku a tradá do cíle -to už uteče, sbíhám dolů a pod kopcem potkávám Filipa jak se drží za bradu- spadl tak neštastně že si rozsekl bradu ( prý pět stehů, no slušný)-škoda bežel skvěle, ještě by to bylo zajímavé...nohy nejsou v oukleji, ale baví mě to, baví..občas to tam cukne, co už aspon je nějaká zábava, v plánu to mám pod sedm hodin tak to jsem zvědav..probíhám přes Kykulku a pěkně dolů na Hradovou je docela vedro to zrovna nemusím, sbíhám, běžím docela dobrý a hle kdo je to tu přede mnou? Mara? řvu na něj z dálky „týý voléé co tu děláš? To néé, to nééé? Co se stalo?“ docela mě to štve, páč sem myslel, že je za mnou a ještě bude nějaká sranda..říká, že někdo přeznačil trat a seběhl dolů na Bezruč, hmmm, noo to bych byl teda pěkně nas.., mrzí mě to i za něj nebo to měl pěkně rozběhlé...no nic valím dál ke Korýtku osvěžuju se vodu a poslední kopec

 v nohách to brnká chvíli jo, chvíli ne, tempo pořád držím, opět se prodírám mezi turisty, pár běžců co povzbuzuje- jsou super,  více takových hecařů na trati by bylo taky nebylo špatné, spíš každý hledí jak puk co to tu je za blázny s číslama, no hold sme v Česku..nahoře dávám grep ten je super kyselý- to mám rád, beru vodu a už se těším do cíle. Mára se ke mě přidává tak běžíme spolu, pořád to probíráme a vnitřně mě to stvě že se něco takového muže stát a ještě k tomu když je to mistrák, Mára hlasí čas, pod sedm to nestíhám tak už si hubu nekřivím,  spíš si to užívám, otáčím se zda se náhodou někdo za náma neobjeví, ale to už je 5km do cíle, seběh do masarykáče a pak ještě mírné stoupání místy bežíme, kecáme, teším se na pivko a až vyzuju boty..sbíháme na trail chata Armaturka je přede mnou do cíle dobíhám 25 minut za Zdendou na druhém místě.. jako překvápko na nás čekají dopingoví komisaři s žádankou o trochu moči, takže pro mě první zkušenost..trošku si počkali než se mi chtělo a to sem toho vypil docela dost..:-)

Je docela škoda, když bráchové Bednářové oznámili konec L4L, uřední šiml je všemocný a jak jde vidět asi se čeká na nějakou tučnou obálku nebo tak něco.. nevím proč, o co jde, na Lysou vyjede tolik aut a nevím ještě co všechno, v lese jezdí bagry a jeden pitomý výjezd na kopec je strašný problém. A to se ještě přijedou podívat nahoru policajti to už je teda goool.No co k tomu dodat..vnitřně doufám, že závod příští rok zase bude :-)

IQ AQUA - chytrá voda

     Možná jste už slyšeli o vodíkové vodě? ano vodíkové je to tak :-). A o co tady jde, tak je právě ten vodík, kterým je voda sycena.  Sám vodu užívám několik měsíců a ze začátku jsem si říkal, co to vlastně je a jak funguje. Vyzkoušel jsem dvě věci- dát si pár těžkých tréninků a vodu neužívat a pak opět pár těžkých tréninků a vodu užít a ejhle on ten rozdíl byl poznat. Znáte to, po nějakém těžkém 3- hodinovém běhu v kopcích je člověk docela rozbitý -protáhnete se, doplníte vodu, sacharidy a každý to své co doplňuje a ještě ta voda- po užití jde po pár hodinách poznat, že únava není tak intenzivní jak obvykle, vodík prostoupí celým tělem a účinkuje tam kde je potřeba.
Nejlépe se však pozná užítí před i během závodu a hlavně rozdíl jsem poznal na "ultra" distancích a to docela razantní, když jsem vodu užíval skoro v průběhu, tak jsem citíl menší únavu svalů než obvykle a hlavně i celkově jsem byl svěží a mohl podávat kvalitní výkon delší dobu. Samozdřejmě jsem při závodě spotřeboval asi 4 vody během 12-ti hodin, je to dost ale vyplatí se.
A to proč? Jednoduše vysvětlím, pokud vezmu svaly až na úroveň buňek tak jsou v každé buňce obsaženy stovky mitochondrií, které spalují cukr, tuky a z nich vytvářejí za pomoci kyslíku energii adenosintrifosfát-ATP.  A pokud se výkon neustále zvyšuje a prodlužuje tak se v mitochondriích vytváří mnoho splodin a ten největší je OH- volný radikál (ne ten islámský), který zacpává pory buňky- nemá snadný přísum paliva a tím pádem nemůže vytvářet potřebnou energii. Zvýšeným výkonem se tedy zhoršuje produkce ATP a člověk, ale chce stále bežet a jaksi to nejde. Další zdroj je aerobní glykoza, který k výrobě energie potřebuje pouze cukr a ne kyslík a ze stejného množství cukru vyrobí pouze 10% ATP a mnoho laktátu, takže čím víc laktátu, tím větší únava a následuje zatáhnutí za záchranou brzdu....
Pokud vypijeme vodík, který se velmi rychle šíří do celého těla, téměř okamžitě reaguje právě s hydroxylovými radikály, vznikne spojení H + OH = H20,  vzniká nová voda a mitochondrie jsou čisté, opět fungují naplno a my nemusíme využívat v takové míře anaerbnmí glykolýzu, tvoříme méně laktátu a samozřejmě menší množství laktátu rychleji odbouráme a rychleji regenerujeme.

Z mé vlastní zkušenosti je voda velký pomocník a zároveň velký antioxidant, mnoho přátel kolem  vodu také užívá- hlavně během závodů a pocity z menší míry únavy jsou totožné. Určitě není to žádná hopsinková štáva, která Vás vyšvihne ihned vzhůru ale jako další forma regenerace a zmírnění únavy to není vůbec špatné. :-)

Tlacitko OFF a Perun

     Po roce opet Perun a MCR v skymaratonu, do zavodu jsem nesel z zadnymi velkymi ambicemi na teto distanci si az tak moc neverim, ale rad se zucastnim kazde taskarice. Takze v sobotu s Peprem odjizdime pod Javorovy, v zapalu jizdy nas stavi policajti a Pepr plati pokutu za rychlost no v padesatce sedmdesat za pet set se da..Registrace, rozklus pokec s kamosema a za nedlouho start, odbiham jeste do krovi hodit bobek za nedlouho startuji Juniori a pet minut na to hlavni zavod. Hned od zacatku pekne zostra do sjezdovky snazim se nejit uplnou sponu a hlidat si rozumne tempo na vrcholu je uzasna atmosfera skandujici lide tak to mam byt, a hned pekne dolu, bezim si svoje po chvili se otocim a za mnou jako muj stin Standa, prvni obcerstvovacku probiham mam gely a nejake piti ve veste takze se ani nezastavuju, po chvili je Standa zase za mnou a jedem tu nasi znamou pisnicku, no po pravde nebezi se mi moc dobre rikam si kde je ta energie co byla? Snad se jeste rozjedu....bezime nahoru dolu, dostavame se na Velky Javorovy trosku hreben a pak dolu do Reky zatim je vse ok. Technicky sebeh letos nemam tolik kuraze to tam naprat loni jsem tam byl krapitek rychlejsi, asi starnu :-), vbihame pod sjezdovku podivam se nahoru vidm zavodniky jako hada tak jo ok snazim se do toho oprit ale proste to nejde co je kurde, low energy hmm to neznam jedu dal predbiha me Pepr, nejak se vyskrabu nahoru a ted sebeh dolu ale jsem jakysi jalovy nachvilku se zase rozbiham dole beru od Kace vodikovou vodu a bezim dal teda pokud to ma jeste neco spolecneho s behem, snad me ta voda postavi aspon trochu na nohy pro jistou davam dalsi gel, a zapominam jist nebo si myslim ze bez jidla to pujde ne ne kamarade to byl omyl...takze dalsi kopec cesta cik cak co bych normalne bezel tak jdu nejak se vyskrabu opet na hreben a ted dlouhy traverz na Kaluzny trosku se rozbiham a takze si rikam ze to pujde, do toho mezacina tahat zase ten hamstring jak nikdy to jsem jeste potreboval bezim dal snazim se to nevnima to prejde..

zacina sebeh dolu do Tyry tak jeste tady to zarvat a do cile se uz nejak dostanu, ale nedostal...bricho zaclo stavkovat v predklonu se snazim bezet a pak uz jit bezet a krece nepousti no pekne dobiham na obcerstvovacku a jsem uplne papa davam kousek salamu lidi me hecuji at to skusim trmacim se do kopce jako stara baba s nusi a pomalu vypinam, sednu na kamen a rozhoduji se ac nerat se na to vyprdnout nebot do cile bych se asi nedostal.. to jsem tedy v planu nemel...z nekolika sten jsem se taky musel slanit dolu, takovy je zivot.

Takze par dni jsem nad tim jeste premyslel:
1. myslel jsem si ze jsem odpocaty a uz jsem zase trenoval mozna zbytecne moc a regeneraci jsem v tomto pripade moc nedal- nekdo rikal ze mene je nekdy vice a v tomto pripade to plati dvonasob!!!
2. pri zavode jsem jel jen na gely to jsem nikdy takto neudelal a nezobl jsem si ani bananu nebyl cas, takze jsem na to dojel a bricho reklo papa!!
3. zamyslel jsem se, analyzoval, premital a jedu dal, bavi me to, chci ze sebe vymacknout vse co pujde, lidi okolo me bavi je to komunita, ktera behanim zije nekdo vic nekdo min, ale kazdy ma rad ten pohyb, prirozenost pro cloveka sama o sobe..

zavodu je letos jeste spousta a cil ten je ve Spanelsku...

takze tak jdu zas makat:-)

Taková normální neděle

Když zapátrám v paměti tak si nemůžu vypomenout na trénink v tak velké účasti, před nedávnem bylo vždz maximum tři až čtzři lidi, ale že se v neděli sejde dohromady devět lidi tak to opravdu překvapí. Zvláště tady v Beskydech kde je každý od někud jinud. Po sobotním čištění Beskyd jsem v mírném sněžení šli Beskydskou klasiku od začátku tempem lehkým konverzačním, přece jenom po minulém týdnu na Istrii jsem to uvítal. Čím výše stoupáme tím přibývá sněhu no pěkné překvápko v ke konci dubna. V tom jsem již v hange na Smrk a docela to letí probíráme závody, stravu a samozdřejme debatujeme o těch co s námi nejdou tak jako vždy :-).
Na vrcholu Smrku nejde vidět nic tak děláme skupinové foto a pádíme dolů, docela se to rozbíhá, nohu už nebolí hecíři se vždy najdou, ale stejně s Mackem to bylo rychlejší že....ve svižném tempu sbíháme dolů k Mazáku a míříme přes Zlatého orla směr žlutá a dále na Lysou, doplnujeme energii v podobě švestek a podobně každývytáhne  něco dobrého na zub. Začíná být pěkná kosa teda začíná spíš pěkné foukat ale v tomto tempu to ani tak nevadí stoupáme na úbočí Kobylanky tam vždy vyfukuje, počasí jak v zimě akorát zelené stromy k tomu nějak nesedí. Parkrát odfouknu a už jsme skoro na Lysé, kde je jak jinak opět mlha z výhledů opět nebude nic.
Plácačka po hladícícm bodu a alou dolů nebo je zima ja v rusku. Celou dobu vše v pozitivní a uvolněné atmosféře což je na nedělní dopoledne jak dělané. Dole mrknu na hodinky které ukazují 25km a nějakým 1855 m převýšení. No před obědem ideální stav. Odpoledne se ješte zajdu "protáhnout" do Ostravy na stěnu. Situace po 14 dnech neaktivního lezce se projevují záhy ihned v první cestě kde nalézám do převislé 6+ hmm asi sem se měl trochu rozlézt jsem slabý jak čaj, a dále si netroufám na víc než v této obtížnosti a jen si v duchu říkám kde jsou ty doby kdy jsem ještě lezl. Inu hold přece jen priority jsou ted jinde a tak se spokojím s tímto příjemným odpolednem sice ruky v každé cestě natýkají, náladu si ke konci spravuju cestou za 7-. Celkem jsem stihl něco kolem pěti až šesti cest a po ranním tréninku jsem už úplně k.o. a těším se do postele.

Adidas Terrex Agravic

      Tato bota je horkou novinkou pro letošní sezonu. Byla vyvinuta specielně pro trailové běhání a do extrémních podmínek, poprvé když jsem ji měl možnost držet v ruce na stánku Adidas na LH24 jsem se na botu hodně těšil. A popravdě nezklamala.
Při prvním nazutí boty jsem byl velmi překvapen jak sedí na noze žadné "plavání" nohy vně boty prostě jak papuč. Takže stačí nazout a vyběhnout :-).
Ale ted trochu k popisu boty, svršek boty je z dostatečně prodyšného který zabranuje tomu at se noha v botě zbytečně nepotí, v zimě jsem s nimi běhal ve sněhu a také to funguje opačně vlhkost se nedostavá dovnitř. Samozdřejmě že když s botou skočite do kaluže tak nemůžete čekat že budete v suchu ale při cca 3 hodinovém běhu ve sněhu jsem měl nohy pěkně v suchu. Díky šněrování, které je ve špičce trošku širší lze botu utáhnout tak at se přizpůsobí chodidlu na nártu a perfektně ji obejme. Každý má nohu jinou takže to nejeden běžec uvítá.
Odpružení boty zajištuje pěna Boost převzatá ze silničních modelů, což na traily a vůbec běhání v horách je velký krok ku předu. Sám tento typ tlumení vítám, protože když má člověk běžet závod delší jak 8 hodin tak přece jen je rád za to že necítí každý kámen a v podrážce je pěna, která perfektně tlumí. Takže u Agravicu je Boost který zajištuje to abyste měli nohu pekně v komfortu a taky tomu tak je. Došlap má bota neutrální což je běžné u trailových botů a sklon pata špička je ideálně 6mm.
Co na této botě musím vyzdvihnout je podešev z gumy Continental která má perfektní grip který drží na všech typech povrchů. Měl jsem možnost s nimi jít pěkně prudké kopce na sněhu a blátě a nestíhal jsem se divit jak bota drží, samozdřejmě jsem byl zvědav jak to bude třeba v kamenitém seběhu na kamenech a kořenech a také jsem byl mile překvapen, podrážka je z měkkého materiálu, který drží ale opravdu drží. Vzorek je dostatečně hrubý a mezery mezi vzorkem jsou vzdáleny tak aby se podrážka zbytečně nezanášela blátem. Zkoušel jsem botu testovat i na asfaltu a šotolinových cestách a měly dobrý záběr a zbytečně nebrzdili, samozdřejmě se musí zohlednit vzorek boty ale na přesuny mezi kopci a šotoliny jsou dostatečné. Opravdové místo kde si tyto adidasky libují jsou kamenité traily, kořeny, bahnitý a těžký terén tam jsou opravdu doma. Konstrukce boty je tuhá takže se nemusí člověk bát, že by měl omlácené nohy.

Boty jsem měl možnost testovat jak na kratších a rychlých bězích tak i na dlouhých vytrvalostních trénicích a ya mě musím říct že je to bota do hor. Váha boty je oproti jiným modelům patrně vyšší nějakých 340g ale za ten komfort to stojí a rozdíl pár gramů nejde vůbec znát.

Pokud tedy hledáte botu do náročných podmínek težkého terénu a na horské běhání tak je to ta správná volba. Vybrat si můžete ze třech barevných provedení, samozdřejmostí je také model s membránou GTX.