IQ AQUA - chytrá voda

     Možná jste už slyšeli o vodíkové vodě? ano vodíkové je to tak :-). A o co tady jde, tak je právě ten vodík, kterým je voda sycena.  Sám vodu užívám několik měsíců a ze začátku jsem si říkal, co to vlastně je a jak funguje. Vyzkoušel jsem dvě věci- dát si pár těžkých tréninků a vodu neužívat a pak opět pár těžkých tréninků a vodu užít a ejhle on ten rozdíl byl poznat. Znáte to, po nějakém těžkém 3- hodinovém běhu v kopcích je člověk docela rozbitý -protáhnete se, doplníte vodu, sacharidy a každý to své co doplňuje a ještě ta voda- po užití jde po pár hodinách poznat, že únava není tak intenzivní jak obvykle, vodík prostoupí celým tělem a účinkuje tam kde je potřeba.
Nejlépe se však pozná užítí před i během závodu a hlavně rozdíl jsem poznal na "ultra" distancích a to docela razantní, když jsem vodu užíval skoro v průběhu, tak jsem citíl menší únavu svalů než obvykle a hlavně i celkově jsem byl svěží a mohl podávat kvalitní výkon delší dobu. Samozdřejmě jsem při závodě spotřeboval asi 4 vody během 12-ti hodin, je to dost ale vyplatí se.
A to proč? Jednoduše vysvětlím, pokud vezmu svaly až na úroveň buňek tak jsou v každé buňce obsaženy stovky mitochondrií, které spalují cukr, tuky a z nich vytvářejí za pomoci kyslíku energii adenosintrifosfát-ATP.  A pokud se výkon neustále zvyšuje a prodlužuje tak se v mitochondriích vytváří mnoho splodin a ten největší je OH- volný radikál (ne ten islámský), který zacpává pory buňky- nemá snadný přísum paliva a tím pádem nemůže vytvářet potřebnou energii. Zvýšeným výkonem se tedy zhoršuje produkce ATP a člověk, ale chce stále bežet a jaksi to nejde. Další zdroj je aerobní glykoza, který k výrobě energie potřebuje pouze cukr a ne kyslík a ze stejného množství cukru vyrobí pouze 10% ATP a mnoho laktátu, takže čím víc laktátu, tím větší únava a následuje zatáhnutí za záchranou brzdu....
Pokud vypijeme vodík, který se velmi rychle šíří do celého těla, téměř okamžitě reaguje právě s hydroxylovými radikály, vznikne spojení H + OH = H20,  vzniká nová voda a mitochondrie jsou čisté, opět fungují naplno a my nemusíme využívat v takové míře anaerbnmí glykolýzu, tvoříme méně laktátu a samozřejmě menší množství laktátu rychleji odbouráme a rychleji regenerujeme.

Z mé vlastní zkušenosti je voda velký pomocník a zároveň velký antioxidant, mnoho přátel kolem  vodu také užívá- hlavně během závodů a pocity z menší míry únavy jsou totožné. Určitě není to žádná hopsinková štáva, která Vás vyšvihne ihned vzhůru ale jako další forma regenerace a zmírnění únavy to není vůbec špatné. :-)

Tlacitko OFF a Perun

     Po roce opet Perun a MCR v skymaratonu, do zavodu jsem nesel z zadnymi velkymi ambicemi na teto distanci si az tak moc neverim, ale rad se zucastnim kazde taskarice. Takze v sobotu s Peprem odjizdime pod Javorovy, v zapalu jizdy nas stavi policajti a Pepr plati pokutu za rychlost no v padesatce sedmdesat za pet set se da..Registrace, rozklus pokec s kamosema a za nedlouho start, odbiham jeste do krovi hodit bobek za nedlouho startuji Juniori a pet minut na to hlavni zavod. Hned od zacatku pekne zostra do sjezdovky snazim se nejit uplnou sponu a hlidat si rozumne tempo na vrcholu je uzasna atmosfera skandujici lide tak to mam byt, a hned pekne dolu, bezim si svoje po chvili se otocim a za mnou jako muj stin Standa, prvni obcerstvovacku probiham mam gely a nejake piti ve veste takze se ani nezastavuju, po chvili je Standa zase za mnou a jedem tu nasi znamou pisnicku, no po pravde nebezi se mi moc dobre rikam si kde je ta energie co byla? Snad se jeste rozjedu....bezime nahoru dolu, dostavame se na Velky Javorovy trosku hreben a pak dolu do Reky zatim je vse ok. Technicky sebeh letos nemam tolik kuraze to tam naprat loni jsem tam byl krapitek rychlejsi, asi starnu :-), vbihame pod sjezdovku podivam se nahoru vidm zavodniky jako hada tak jo ok snazim se do toho oprit ale proste to nejde co je kurde, low energy hmm to neznam jedu dal predbiha me Pepr, nejak se vyskrabu nahoru a ted sebeh dolu ale jsem jakysi jalovy nachvilku se zase rozbiham dole beru od Kace vodikovou vodu a bezim dal teda pokud to ma jeste neco spolecneho s behem, snad me ta voda postavi aspon trochu na nohy pro jistou davam dalsi gel, a zapominam jist nebo si myslim ze bez jidla to pujde ne ne kamarade to byl omyl...takze dalsi kopec cesta cik cak co bych normalne bezel tak jdu nejak se vyskrabu opet na hreben a ted dlouhy traverz na Kaluzny trosku se rozbiham a takze si rikam ze to pujde, do toho mezacina tahat zase ten hamstring jak nikdy to jsem jeste potreboval bezim dal snazim se to nevnima to prejde..

zacina sebeh dolu do Tyry tak jeste tady to zarvat a do cile se uz nejak dostanu, ale nedostal...bricho zaclo stavkovat v predklonu se snazim bezet a pak uz jit bezet a krece nepousti no pekne dobiham na obcerstvovacku a jsem uplne papa davam kousek salamu lidi me hecuji at to skusim trmacim se do kopce jako stara baba s nusi a pomalu vypinam, sednu na kamen a rozhoduji se ac nerat se na to vyprdnout nebot do cile bych se asi nedostal.. to jsem tedy v planu nemel...z nekolika sten jsem se taky musel slanit dolu, takovy je zivot.

Takze par dni jsem nad tim jeste premyslel:
1. myslel jsem si ze jsem odpocaty a uz jsem zase trenoval mozna zbytecne moc a regeneraci jsem v tomto pripade moc nedal- nekdo rikal ze mene je nekdy vice a v tomto pripade to plati dvonasob!!!
2. pri zavode jsem jel jen na gely to jsem nikdy takto neudelal a nezobl jsem si ani bananu nebyl cas, takze jsem na to dojel a bricho reklo papa!!
3. zamyslel jsem se, analyzoval, premital a jedu dal, bavi me to, chci ze sebe vymacknout vse co pujde, lidi okolo me bavi je to komunita, ktera behanim zije nekdo vic nekdo min, ale kazdy ma rad ten pohyb, prirozenost pro cloveka sama o sobe..

zavodu je letos jeste spousta a cil ten je ve Spanelsku...

takze tak jdu zas makat:-)

Taková normální neděle

Když zapátrám v paměti tak si nemůžu vypomenout na trénink v tak velké účasti, před nedávnem bylo vždz maximum tři až čtzři lidi, ale že se v neděli sejde dohromady devět lidi tak to opravdu překvapí. Zvláště tady v Beskydech kde je každý od někud jinud. Po sobotním čištění Beskyd jsem v mírném sněžení šli Beskydskou klasiku od začátku tempem lehkým konverzačním, přece jenom po minulém týdnu na Istrii jsem to uvítal. Čím výše stoupáme tím přibývá sněhu no pěkné překvápko v ke konci dubna. V tom jsem již v hange na Smrk a docela to letí probíráme závody, stravu a samozdřejme debatujeme o těch co s námi nejdou tak jako vždy :-).
Na vrcholu Smrku nejde vidět nic tak děláme skupinové foto a pádíme dolů, docela se to rozbíhá, nohu už nebolí hecíři se vždy najdou, ale stejně s Mackem to bylo rychlejší že....ve svižném tempu sbíháme dolů k Mazáku a míříme přes Zlatého orla směr žlutá a dále na Lysou, doplnujeme energii v podobě švestek a podobně každývytáhne  něco dobrého na zub. Začíná být pěkná kosa teda začíná spíš pěkné foukat ale v tomto tempu to ani tak nevadí stoupáme na úbočí Kobylanky tam vždy vyfukuje, počasí jak v zimě akorát zelené stromy k tomu nějak nesedí. Parkrát odfouknu a už jsme skoro na Lysé, kde je jak jinak opět mlha z výhledů opět nebude nic.
Plácačka po hladícícm bodu a alou dolů nebo je zima ja v rusku. Celou dobu vše v pozitivní a uvolněné atmosféře což je na nedělní dopoledne jak dělané. Dole mrknu na hodinky které ukazují 25km a nějakým 1855 m převýšení. No před obědem ideální stav. Odpoledne se ješte zajdu "protáhnout" do Ostravy na stěnu. Situace po 14 dnech neaktivního lezce se projevují záhy ihned v první cestě kde nalézám do převislé 6+ hmm asi sem se měl trochu rozlézt jsem slabý jak čaj, a dále si netroufám na víc než v této obtížnosti a jen si v duchu říkám kde jsou ty doby kdy jsem ještě lezl. Inu hold přece jen priority jsou ted jinde a tak se spokojím s tímto příjemným odpolednem sice ruky v každé cestě natýkají, náladu si ke konci spravuju cestou za 7-. Celkem jsem stihl něco kolem pěti až šesti cest a po ranním tréninku jsem už úplně k.o. a těším se do postele.

Adidas Terrex Agravic

      Tato bota je horkou novinkou pro letošní sezonu. Byla vyvinuta specielně pro trailové běhání a do extrémních podmínek, poprvé když jsem ji měl možnost držet v ruce na stánku Adidas na LH24 jsem se na botu hodně těšil. A popravdě nezklamala.
Při prvním nazutí boty jsem byl velmi překvapen jak sedí na noze žadné "plavání" nohy vně boty prostě jak papuč. Takže stačí nazout a vyběhnout :-).
Ale ted trochu k popisu boty, svršek boty je z dostatečně prodyšného který zabranuje tomu at se noha v botě zbytečně nepotí, v zimě jsem s nimi běhal ve sněhu a také to funguje opačně vlhkost se nedostavá dovnitř. Samozdřejmě že když s botou skočite do kaluže tak nemůžete čekat že budete v suchu ale při cca 3 hodinovém běhu ve sněhu jsem měl nohy pěkně v suchu. Díky šněrování, které je ve špičce trošku širší lze botu utáhnout tak at se přizpůsobí chodidlu na nártu a perfektně ji obejme. Každý má nohu jinou takže to nejeden běžec uvítá.
Odpružení boty zajištuje pěna Boost převzatá ze silničních modelů, což na traily a vůbec běhání v horách je velký krok ku předu. Sám tento typ tlumení vítám, protože když má člověk běžet závod delší jak 8 hodin tak přece jen je rád za to že necítí každý kámen a v podrážce je pěna, která perfektně tlumí. Takže u Agravicu je Boost který zajištuje to abyste měli nohu pekně v komfortu a taky tomu tak je. Došlap má bota neutrální což je běžné u trailových botů a sklon pata špička je ideálně 6mm.
Co na této botě musím vyzdvihnout je podešev z gumy Continental která má perfektní grip který drží na všech typech povrchů. Měl jsem možnost s nimi jít pěkně prudké kopce na sněhu a blátě a nestíhal jsem se divit jak bota drží, samozdřejmě jsem byl zvědav jak to bude třeba v kamenitém seběhu na kamenech a kořenech a také jsem byl mile překvapen, podrážka je z měkkého materiálu, který drží ale opravdu drží. Vzorek je dostatečně hrubý a mezery mezi vzorkem jsou vzdáleny tak aby se podrážka zbytečně nezanášela blátem. Zkoušel jsem botu testovat i na asfaltu a šotolinových cestách a měly dobrý záběr a zbytečně nebrzdili, samozdřejmě se musí zohlednit vzorek boty ale na přesuny mezi kopci a šotoliny jsou dostatečné. Opravdové místo kde si tyto adidasky libují jsou kamenité traily, kořeny, bahnitý a těžký terén tam jsou opravdu doma. Konstrukce boty je tuhá takže se nemusí člověk bát, že by měl omlácené nohy.

Boty jsem měl možnost testovat jak na kratších a rychlých bězích tak i na dlouhých vytrvalostních trénicích a ya mě musím říct že je to bota do hor. Váha boty je oproti jiným modelům patrně vyšší nějakých 340g ale za ten komfort to stojí a rozdíl pár gramů nejde vůbec znát.

Pokud tedy hledáte botu do náročných podmínek težkého terénu a na horské běhání tak je to ta správná volba. Vybrat si můžete ze třech barevných provedení, samozdřejmostí je také model s membránou GTX.  

Beskydská stopa na 110km of Istria

       Z cíle a zároven centra závodu Umagu nás na start do Lovranu kolem půl 10 odváží autobus, po cestě se chci ještě trochu prospat, ale za námi sedí nějaká ukecaná běžkzně co má potřebu dost nahlas povídat, takže ze spánku nebylo nic. Do Lovranu dorážíme asi 10 minut před startem, poslední kontrola vybavení v batohu, pomalu se šikujeme u startovní pásky dívám se po soupeřích, hodně nebezpečně vypadá jakýsi natuněný ital jak kdyby vyšel rovnou ze salonu, no uvidíme, do uší řve hudba a speaker něco mluví do mikrofonu atmosfera jede na plne obrátky, tři,dva, jedna staaaart.

Někteří to rozbíhají do celkem vysokého tempa na to že je to 6km do kopce s 1400 převýšením tak to ženou dobře, stoupáme po asi tisíci schodech než se dostaneme do lesa, trail a další schody, a finální pasáž se začíná pěkně zvedat, to už opírám ruky o kolena. Za nedlouho je stoupání za náma, vybíháme na hřeben kde se spojumeme se stomilovkou, vítr je docela čerstvý ale zato pěkně osvěžující. Běžíme s Marou současně z vrcholu Vojaku sbíháme ty co to hnali do kopca a míříme k první občerstvovačce, a začíná mě jaksi bolet břicho, no to jsem fakt potřeboval, na občerstvovačce si dám akorát pomeranč a fičím dál, Mára mi trochu utíká, břicho bolí snažím na to nemyslet a valím dál, šotolinové cesty, které se střídají s někdy nepřijemnými hoodně kamenitými traily s místy mokrým vápencem, který klouže, trat je ale běhavá a jsem rád že jsem si hůlky nebral. A to už je tady další občerstvení Brgudac (26km), cola, voda, pomeranč, doplním lahve a valím dál, předbíhám lidi ze stomílovky jsou to povětšinou chodiči. V první půlce je technických pasáží docela dost a v jednom seběhu mi to uklouzne se poroučím k zemi, no nic jedeme dál, trochu bahna nikoho nerozhází, dotlučený nejsu. 

Trat začíná být víc technická, je třeba si hlídat každý krok nechci se tu někde zlámat a to je ještě celkem kus do cíle. Dobíhám Máru prohodíme pár slov a běžíme k občerstvovačce v Trsteniku, světla jsou někde v dáli a nás čeká výstup a seběh, technický a kamenitý ale jde to. Na občerstvovačce dávám polívku, doplnim vodu a zase zpátky do hry. Začíná další stoupání kopce běžím, jde to perfektně cítím se svěží a v dáli začíná pomáli svítat, no super na to jsem se těšil, v tom vbíhám do mlhy začíná být pěkná kosa a pěkně foukat to už jsem na kopci nad Buzetem a dolů cca 10km seběh, záčátek opět mokrá tráva a šutry pěkně to klouže tak si musím dávat bacha, vbíhám do lesa a tady je to lepší pouštím to jak to mám ve zvyku a jedu si své blues, předbíhám stomilovniky, a hle předemnou taky někdo běží, hmm to bude asi ten první týpek, no takže ho mám, zdravím, předbíhám mírně zrychluji a dělám jakože nic. No tak tědka začíná závod to jsem si přál, šotolinové cesty se střídají s traily, probíháme vesničkou dále do lesů a dostávám se do finálního docela dlouhého seběhu do Buzetu, několikero serpentýn a otáčím se švýcara nevidím, což je dobře, dostávám se až dolů do města chvilka po asfaltu, kruháč a už organizátoři ukazují na depo. Vbíhám dovnitř ..forhandrydfry.. a uz mam v ruce pytel, ktery sem si tu poslal, dávám polívku při jídle si cpu gely do batohu, jedna aquastamina do batohu druhá do ruky, přibíhá švýcar, prohlížím si ho, vypadá dobře, jěště hlt koly a je čas běžet dál, žádné flákání proběhnu městem a už jsem zase v lesích, ohlížím se nikdo za mnou, proč za sebou pořád někoho slyším - no asi unava, kopce bežím, zase další traily, seběh, brod přes potok, a další stoupání, slunce už začíná pěkně hřát a to je asi kolem půl 8- asi, nevím nechce se mi vytahovat telefon a hodinky nemám.

 Ten kopec je hodně dlouhý, když to jde běžím pak přecházím do chůze, a vida už jsem na hoře.   ted někde v kopcích a louky kde je dostatek ranní rosy a nohy dostavají napít, probíhám přes další louky a každá vesnička mi přijde stejná, jednou probíhám a vlevo zeď přede mnou cesta a jak jsem rozběhlý tak tam vjede auto a já dobržudiju rukama o spolujezdcovo okno, no tyy kokos to bylo o fous..řidiči se omlovám asi byl vyděšený víc než já. Valím dál, na občerstvovačku už je to asi kousek probíhám sady žádné jablka-jedno bych si dal, osvěžuju se vodou, mírné stoupání a další vesnička odbočuji do leva běžím do kopce vídím lidi co skladají občerstvení přibíhám k nim oni na mě hledí, že jako ne, ok, asi nějaký trh běžím dál jsem na konci vesnice a tak si říkám to je ta smyčka ze stomílovky do pytle!!! to sem si zaběh, valím dolů, počítám minuty kontroluji kdy vyběhne někdo za mnou a nic..hmm tak ted už jsem na te správné stanici Oprtalj (76km), pomeranč, kola, nezdržuju se, peru to dál už jen třicet do cíle, to je pozitivní co a hladový psi za mnou, opět užasný trail valím si to jak Anton na Westernstates, teda aspon se tak citím. Síly je pořád dost seběh, výběh, a nastupují dlouhé šotolinové cesty není čas o tom přemýšlet, ted nebo nikdy musím bežet, žádné flákání, dobíhám dalšího ze stomilovky- to už jsou ti první, francouze P. Boharda (vítež Tor de Giant)   je jakysi špatný, prohodím pár slov a už se těším na občerstvení v Grožnjanu, je to v historickém centru nestíhám se kochat doplnuji vodu a citron, pomeranč a valím dál, do nekonečných šotolinových cest. Otáčím se jestli za mnou nikdo není, očekávám, že se někdo vynoří tak pro jisitotu nespomaluji. Začíná být pěkné teplo cesta odbočuje doleva a začínají další traily červená hlína připadám si jak v australii, potkávám dalšího stomílaře (celkově druhý) s ním už trochu pokecám je druhý, popřeju mu hodně štestí a běžím dál, to už jsem v Buje a do cíle jen 13,5 km, na těch občerstvovačkách jsou ti lidi tak milí, to je ta jižanská vstřícnost, cola, dva pomeranče do ruky a těd není čas na nějaké serepetičky je čas to pořádně rozbalit ,nechci si to nechat vyfouktnout, poslední úsek je po šotolinách v sadech plus nějaký ten australský trail, kopečky vybíhám, ještě že nemám ty hodinky to bych měl oči pořád na nich tak alespon vytahuju telefon něco po čtvrt na dvanáct, uff to bude asi dobrý čas. Nepřemýšlej a val to.. říkám si, teď další  nekonečné cesty v sadech ještě, že tu je stín, závěrečný trail kolem příkopu kde někdy tekla voda bežím pěkně svižně a přede mnou Umag na dohled, tak jo jsem tady vbíhám do města organizátoři mě směrují do cíle, běžím ulicemi po značení a to jsem po chvíli jaksi ztratil a ocitám se u kostela a vidím cíl přes přístav. No do pytle zas další kufr..mažu směr cíl co to dá, proplétám se mezi lidma a cílová rovinka už je přede mnou a to už si opravdu užívám, nemohu tomu uvěřit ale je to tak jsem prvníí a dokonce i v tratovém rekordu 11:57:33. Pořad si to neuvědomuju čekám v cíli za chvilí je tu švýcar a za nedlouho i Mára, ten bere třetí místo. Super. J

 

 

 Na stomílovce to měl Zdenda pěkně rozběhlé, kvůli zdravotním problémům se rozhodl ukončit, zdraví ma člověk jen jedno. Trenér Pepr se na stomílovce taky nestratil na celkovém 12. místě sic to nebylo dle jeho představ ale taky super. Na 80km mu nějaký dobrodruh v seběhu hodil kámen na nohu tak to odnesl jeho malíček.

Na trat jsem zvolil boty Adidas Raven Boost, které perfektně tlumily na rozbitých trailech i na ostrych kamenech. Tady jsem poznal že to je opravdová „ultra“ bota a správná volba. A triko a kompresni kratasy adizero Sprintweb zase pěkně luftovaly protože „Light make me fast“. Děkuji tímto Adidasu za vybavení. Při závodě jsem také použil Aquastamina, voda sycená vodíkem který je skvěly antioxidant a chrání proti únavě díky za to iqauqa.cz. Samozdřejmě taky musím poděkovat rodině která to z dálky sledovala a všem co jste fandili a podporovali- díky!!!

Na českou stopu co tady Zdenda v předchozích letech zanechal jsme pěkně navázali a prošlápli ji o kousek dál. J